Jak vysazovat rostliny do akvária

Existuje celá řada typů vodních rostlin. Způsob, jakým je vysazujete do akvária, závisí na typu jejich struktury. Rozlišujeme tři hlavní kategorie:

1. Kořenující rostliny.

2. Epifytické rostliny, které mají jen málo kořenů nebo žádné.

3. Plovoucí rostliny.

1) Kořenující rostliny

• K přivázání oddenku nebo mechu ke struktuře lze použít obyčejnou šicí nit nebo vlasec. Jde o velmi jednoduchý způsob. Stačí nit omotat kolem oddenku, kořene nebo trsu mechu. Neutahujte ji příliš pevně, protože by rostoucí oddenek, kořen nebo trs škrtila. Různé rostliny se k povrchu přichytávají různě dobře. Přichycení může trvat několik týdnů až měsíců. Některé mechy se k povrchu nikdy nepřichytí a je třeba je nití obtáčet neustále, aby na povrchu zůstaly. Bavlněná šicí nit se ve vodě časem rozpadne. Nylonový vlasec samozřejmě nepodlehne rozkladu. Ať už zvolíte jakoukoli nit, může po nějakou dobu, než rostlina doroste, vypadat neesteticky, ale nakonec by měla být zarostlá novým přírůstkem.

• Oddenek, kořen nebo mech lze ke struktuře přilepit vteřinovým lepidlem (Super Glue). Tento produkt se prodává pod různými názvy, například Crazy Glue. Účinnou látkou je „kyanoakrylát“. Za vteřinové lepidlo lze proto považovat jakékoli lepidlo s touto látkou.

• Dámská vlasová síťka omotaná kolem struktury může posloužit k udržení trsu mechu nebo riccie na místě. Dbejte na to, aby oka síťky nebyla příliš velká a kousky rostliny jimi neunikaly, a aby síťka nebyla kolem kamene nebo dřeva omotaná příliš pevně.

• Stojí také za zmínku, že téměř jakoukoli rostlinu, ať už kořenující, nebo epifytickou, lze ke struktuře připevnit kterýmkoli z výše uvedených způsobů. Vodní rostliny přijímají živiny přes listy, takže pokud je vodní sloupec zásobený živinami, nezáleží na tom, že rostlina není zakořeněná. Rostliny jako rotala nebo jiné druhy s drobnými lístky mohou upevněné na dřevě vypadat úchvatně a vytvářet dojem listů a větví velkého stromu.

Problémy se zdravím rostlin při jejich vysazování do akvária

Mnoho chovatelů zažívá problémy během několika dní po vysazení nových rostlin. Dokonce si u dodavatele stěžují, že jim prodal vadné rostliny. Skutečnou příčinu je ale třeba hledat v základní fyziologii všech rostlin. Faktem je, že všechny rostliny potřebují k přežití dvě nejdůležitější složky – oxid uhličitý a kyslík. Komerční vodní rostliny se pěstují mimo vodu, ve školce. Mnoho lidí předpokládá, že pokud je rostlina vodní, lze ji rovnou ponořit do vody a měla by okamžitě začít růst, ale skutečnost je zcela jiná.

V přírodě je pro vodní rostliny typické, že žijí dvojím způsobem života, přičemž každý z nich vyžaduje odlišný typ fyziologie. V určitém smyslu to lze přirovnat k housence a motýlovi. V období sucha je hladina vody nízká. Většina rostliny, nebo celá rostlina, je vystavena vzduchu a rostlina žije velmi podobně jako suchozemská rostlina. Právě takto se pěstují ve školce. Mají pevné stonky a silné, odolné, voděodolné listy. Mají přístup k atmosférickému CO2, kterého je v hojnosti – přes 300ppm. V přírodních biotopech začnou na počátku období dešťů padat srážky a hladina vody postupně stoupá, což dává rostlině čas přizpůsobit svou fyziologii lépe životu pod vodou. V našem případě však akvárium obvykle zaplavíme okamžitě, což u všech kromě nejotužilejších rostlin často způsobuje potíže kvůli nedostatku kyslíku a CO2. Plyny se ve vodě hůře rozpouštějí a difundují tisíckrát pomaleji než ve vzduchu. Odolné voděodolné listy a pevná struktura, které rostlině dobře sloužily během období sucha a ve školce, se nyní stávají vážnou přítěží. Karty jsou tedy proti rostlině rozdány nevýhodně. Aby toho nebylo málo, chovatelé rostliny často ještě více zatěžují tím, že je umístí pod silné osvětlení, které zvyšuje jejich metabolismus a nutí je ještě rychleji spotřebovávat energetické zásoby.

Výsledky sahají od řasových rozkvětů až po úplné rozpuštění a rozpad rostliny. V závislosti na kombinaci podmínek k tomu může dojít v horizontu několika týdnů, nebo v nejhorších případech i během pouhých 24 hodin.

Pokud pozorujeme podobné problémy se zdravím rostlin, musí analýza příčiny zahrnovat i silnou pravděpodobnost, že jde o špatnou výměnu plynů způsobující hypoxii a/nebo nedostatek CO2.

Následující příznaky svědčí o vážných problémech s výměnou plynů:

Rozpouštění, rozpad, průsvitnost listů, rozbředlost stonků nebo listů.

Pokud k tomu dojde krátce po ponoření rostliny, je třeba okamžitě zasáhnout, aby rostlina zcela nezahynula. Vyjměte rostlinu ze substrátu a nechte ji plavat na hladině. Užitečnou pomůckou je odchovná síťka/past, ve které lze rostlinu udržet a zabránit tomu, aby byla vtažena do sání filtru, přepadu apod. Pokud nelze zabránit tomu, aby byla rostlina zmítána proudem nebo vtahována do sání filtru, vyjměte ji a nechte plavat v jakékoli nádobě, například v míse naplněné vodou (postačí jakákoli voda – z kohoutku, dešťová, akvarijní atd.).

Nechte rostlinu několik dní až týdnů zotavovat podle závažnosti poškození. Plavání na hladině jí umožňuje dýchat, tedy dává jí okamžitý přístup k atmosférickému kyslíku a CO2. Problémy s výměnou plynů, konkrétně s CO2, mohou mít mnoho různých příčin:

1. Než se rozsvítí světlo, ujistěte se, že drop checker má jasně limetkově zelenou barvu.

2. Zajistěte, aby byla intenzita osvětlení snížena o 50%.

3. Zkraťte dobu osvětlení na maximálně 5-6 hodin.

4. Ujistěte se, že není omezen průtok, že sání filtru není ucpané a že ve filtru není příliš mnoho náplně. Pokud je to možné, řiďte se pravidlem 10X, podle kterého by průtok filtrem (obrátkovost) měl být přibližně desetinásobkem objemu akvária.

5. Prověřte způsob rozvodu proudění. Je docela možné mít silný proud, který je ale narušován velkými předměty v akváriu nebo špatným umístěním výstupu filtru. Pokud má filtr nastavitelný průtok, nastavte jej na maximum. Pokud maximální nastavení ruší ryby, hledejte způsoby, jak energii proudu rovnoměrně rozprostřít po celém akváriu. Pokud používáte více filtrů a čerpadel, ujistěte se, že jsou všechna čerpadla a výstupy filtrů rovnoběžné a míří stejným směrem. Nikdy neumisťujte výstupy filtrů a čerpadel proti sobě.

6. Prověřte metodu rozpouštění CO2. Ve velkých akváriích (200L a více) se nejlépe osvědčují inline CO2 reaktory. Pokud instalace inline zařízení není praktická, přiveďte plyn ze zařízení uvnitř akvária těsně pod sání filtru, aby filtr bubliny plynu pohltil. To může způsobit klokotání nebo mírný hluk. Vyřešte to experimentováním s rychlostí vstřikování.

7. Osázená akvária nepotřebují zdaleka tolik filtrační náplně jako akvária pouze s rybami. Je to proto, že zdravé rostliny přijímají amoniak/amonium přímo z vodního sloupce. Filtrační náplň klade čerpadlu odpor a výrazně snižuje průtok. Mezi nejhorší viníky patří keramická skleněná náplň. Postačí hrubá pěna, alfagrog nebo jakákoli lehká, porézní náplň, která navíc zvýší průtok vody do akvária.

Následující příznaky svědčí o závažných, ale bezprostředně neohrožujících problémech s výměnou plynů:

Nadměrné opadávání listů, hnědé skvrny, černé skvrny nebo jiné zbarvení, deformace listů, průsvitnost listů, chloupkovité nebo jiné vláknité řasy, černé vousaté řasy (BBA), prodlužování stonků, tedy vytáhlý růst.

Je třeba postupovat podle stejných kroků (body 1-7) jako výše. Pokud má navíc akvárium velkou biomasu rostlin, může tato velká hmota blokovat proudění. Prořezání a zastřižení může tento problém zmírnit.

Proti BBA lze bojovat pomocí přípravků na bázi tekutého uhlíku obsahujících glutaraldehyd. Dávkujte podle doporučení na lahvi, pokud v akváriu nejsou rostliny, které na tekutý uhlík reagují negativně. Rostliny jako riccia, bublinatky (Utricularia) nebo játrovky mají nízkou toleranci, proto je třeba se vyvarovat předávkování. Sledujte chování a zdraví fauny. Poškození BBA lze ověřit podle toho, že řasa zrůžoví nebo zfialoví – poté ji lze odstranit. Mějte však na paměti, že pokud se podmínky nezlepší, BBA se vrátí. Tekutý uhlík lze použít i proti zeleným vláknitým řasám, v tomto případě však funguje tak, že zvyšuje dostupnost CO2, což umožňuje rostlinám lépe prospívat.

Pokud kvůli nízké toleranci ryb nelze dále zvyšovat přívod CO2, lze jako doplněk denně používat tekutý uhlík. Měl by se přidávat těsně před rozsvícením světla, protože se postupně rozkládá.